Umění milovat není jen "milovat", stejně jako umění vařit není jen "vařit". To je jako rozdíl mezi řemeslem a uměním vůbec. Řemeslník podle naučených postupů vyrábí třeba dveře, jako včera, dnes i stejně bude vyrábět zítra, ale umělec má možnost využít vlastních erudice, může dveře přizpůsobit okolí, jsou jiné materiály, barvy a podobně. A mnohdy ani nemusíme chápat, že je to umění, umění nejsou totiž jen kudrlinky a jiné ozdoby, ale myšlenka. Je ale pravda, že zrovna dveře nejsou v současné době tím, čí by se umělci zajímali, ale dveře se vyrábějí řemeslnicky stále a ještě více početně krát se lidé milují.
A tady by si měli lidé uvědomit, že můžeme milovat a "milovat". Někdy se také říká, že miluj tak, jako kdyby to mělo být naposledy. Tvořit umění v milování ale totiž ve většině případů vůbec nic nestojí, stačí, když stojí jen to jedno. A někdy není potřeba ani to.
Všeobecně se umění milovat nevěnovala žádná jiná kultura více jako Guptovská někdy před dva a půl tisíci lety v Indii. Tehdy totiž vznikal ona bájná Kámasútra. Ale je zajímavé, že i když máme desítky tak i méně prastarých knih, že právě tato jedna z mála má stále nám co říci lidem moderním. Nechceme rozebírat Kámasútru jako literární dílo, to už udělali mnozí před námi a ještě třeba udělají, no někdy se dostaneme do problému, co vlastně autor chtěl říci, protože nejsme schopni překročit tak dlouho časový most. Dnešní podmínky jsou taky úplně jiné, seznamování má již jiný průběh, máme jiné technologie, ale na druhé straně láska a cit zůstávají. Dnes tedy nebereme většinou tuto knihu jako učebnici seznamování, ale jako návod se něčemu přiučit a případně kde si vzít inspiraci. A to je snad největší odkaz této velké knihy. A jak lze z knihy čerpat, vás určitě překvapí při zhlédnutí videa.
